Co řekl Steve Jobs


  • Steve Jobs byl mistrovský vypravěč. Také na tom ale pracoval během mnoha let. Jeho prezentační dovednosti byly výsledkem mnoha hodin praxe. Můžete mít skvělé nápady, pokud ale nedokážete přesvědčit ostatní, aby byly převedeny na konkrétní produkty a služby, jsou vám na nic. Váš produkt musí mít příběh.


Tohle řekl Jobs, nebo to o něm napsal někdo jiný? Nejsem applista, takže nečtu „ty jejich příručky“, ale Jobsových 7 pravidel není o Apple. Každopádně před 12ti lety, kdy Jobs zachraňoval Apple před bankrotem, psal se rok 2002 a to už probíhaly první úspěšné akce v diskuzích na literárních serverech, které lze bez obav označit současným termínem UX (User Experience), kdo u toho byl, ten ví. Jen Oto Klempíř tehdy nevěděl, že se lze živit i krádežemi cizích nápadů, Marek Prcal hobloval jako détépák jablíčkovou klávesnici a Zdeněk Kubík dokonce ani netušil, jak se předstírá traffic pomocí fejkových profilů anebo naprosto tupých hatterů. No ale chlapci se nakonec potkali, našli, včetně Miloše Zemana, který si jako prezident založil účet na Parlamentních listech a komunikuje tam se čtenáři a já téměř s jistotou vím, že se někde inspiroval. Kdo by nemiloval svoje děti, žejo :)

Co říká Bůh

„Když tě život srazí na kolena, jsi ve skvělé pozici
 
k modlitbě.“ Rumi

Nevím, jak to přesně říct, ale kdykoliv mě srazil život na kolena, neměl jsem ani tak potřebu začít se modlit nebo meditovat, prosit jakoby o pomoc, jen si proti mě dřepnul Bůh a říkal:
„Zvedni se, ty hlupáku, uvědom si co jsi zač a zkus se takovým člověkem konečně stát, budu na to čekat, takže se moc nerozptyluj a začni hned, využij energii, kterou ti dávám, dokud jsem nablízku, nemám na tebe celou věčnost a pokud se vzdálím, bude tě to stát sedmkrát tolik sil.“
Jsem tulák po netu, chytám se náhodných příležitostí pro zamyšlení a rozhovory, štěkám přes plot na větší psy, stydím se za svůj špinavý kožich a jizvy po těle, jsem typický pouliční slídil a lovec, když kolem mě postavíš plot, zmlknu obavami o život. Takže já vím, co jsem zač.

„… a čemu ty vlastně věříš?“
Věřím v takového Boha, který věří ve Mě.

Češi samostatný Tibet nechtějí…

Tohle téma je obrovská kláda. Jsem přesvědčen, že je správné sdělit omluvu lidem tibetského národa, oni jsou v té hře nevinně, podobně jako obyvatelé Krymu.

Protože jsem se před několika lety v názorových přestřelkách ohledně Tibetu angažoval, zkoumal jsem důkladně a do hloubky dosažitelné zdroje a ať již je můj názor jakýkoliv, mám čisté svědomí, nevzal jsem to na lehkou váhu. Tibeťané a obyvatelé Krymu mají něco velmi společného – v Sevastopolu chtěli Američané vybudovat vojenskou základnu a v Tibetu díky Dalajlamově snaze hledat podporu v USA operovala CIA. Něco takového Rusko na Krymu ani Čína v Tibetu samozřejmě nepřipustí… a já chápu, že národní bezpečnost a ekonomická stabilita světových velmocí má vyšší prioritu, než pocit náboženské svobody pro 3 miliony obyvatel autonomní oblasti. Je to ode mne smutné konstatování, ale je to tak, od Dalajlamy nebylo rozumné žádat o pomoc nevyzpytatelného vojenského agresora, nevím přesně na koho (když ne na svůj národ) při tom Dalajlama myslel.

Pevně věřím, že liberalizovaná Čína bude pro Tibet díky jeho geografické poloze lepším partnerem, než američtí herci a evropští pravdoláskaři. Tímto se omlouvám lidem Tibetu za odepření podpory jejich svrchovanosti a doporučuji jejich duchovnímu vůdci, aby se chytnul za nos.

Kytarovka

Když mi bylo šestnáct let, máma mi koupila v čase adventu moji první elektrickou kytaru, Jolanu Iris, vzpomínáte? Na střední škole jsem zapadnul do bigbítové kapely a váleli jsme k tanci starý dobrý rock'n'roll. Otec nad mým vztahem k hudbě nejásal, mamka si půjčila peníze od tety, která chodila do kostela i za totáče. Advent je zvláštní čas, během adventu jsem většinou přišel o práci nebo o lásku. Jedna velká láska mi však zůstala FOREVER, ta kytara. A to dobré, co mě má potkat, se určitě teprve stane.

Hranaři – Zdeněk Kubík


V Zelenkových Hranařích jednoznačně vítězí talent autorů a filmařské řemeslo tvůrců nad bohužel jedinou, i když zcela nepochopitelnou slabinou.

Z kina jsem odcházel pod vlivem silných dojmů.

Po 30ti minutách rozpačité a problematické úvodní pasáže, v okamžiku, kdy se Etzler a Rašilov dovídají z televizní obrazovky o vraždách novináře a ruského agenta zapletených do korupční aféry, se jako mávnutím kouzelného proutku rozjíždí velice zdařilý a podmanivý politický thriller se všemi atributy ambiciózního díla nabitého výraznými hereckými výkony, filmový thriller, který vás pohltí a především "nechá zapomenout" na zpackané úvodní scény.

Špička – Oto Klempíř


„Rap s příchutí šansonu, vypjatými refrény a působivými texty…“

Raperská poetika je přes veškerou svoji syrovost předurčena pro jedinečné propojení s dokonalou hudební formou, raperský verš je totiž sám o sobě velice přesným zvukomalebným dílkem, který nemá co dočinění s nestravitelnou abstraktní poezií. Funkový minimalismus v melodických linkách jde ruku v ruce s koncentrovanou vášní v expresivním přednesu Básníka, muže, jenž otevírá své vlastní a hledá pro souznění to Vaše nitro, způsobem, který mu neumožňuje skrývat chabé myšlenky za popové refrény, sborový zpěv anebo polonahé tanečnice. Skuteční rapeři před vámi stojí o samotě, jako šansoniéři, hledají pro vás klíč ke svým vzpomínkám, staví pro vás bránu do svého srdce, musí bojovat o vaši přízeň svojí pravdou a naléhavostí.

Láska je jen slovo

Z cigarety dým
S mlhou stoupá
A déšť ticho sdílí
Nebyl to déšť ani spirituál snů
Kdo vodou smyl
Odstín všedních dnů
Stále stejné jsou
A noční splín s jitrem umírá
Zmizel dým…

A déšť, tichej blůs
Kapka kapku stíná
Tak ještě projednou
Si budu lhát
Už smím
Vždyť už vím
Že každej den
Je novej sen
A život s ním

A taky láska s ním…

Guernica no name

Mario Czernay & Urvisu, remix poetry, Literra


      Voják ze soucitu
(anděl v oblaku černého prachu)
      a z bouře kněz
(dosednul motýl na provaz ve zvonici)
      Rozrážím bránu zapomnění
(jak myška co proklouzla dělovou hlavní)

      Ne, nejsem sám
      Odvykám si

      slzám apokalypsy


      (slané obláčky páry
      nad rozpálenou nábojnicí
      vznáší se tichoprostorem)

Mario Czernay Forever

Mario Czernay & Urvisu, Hniju v lásce, Literra

      na mém hrobě
(vyryto na bílém mramoru… tobě a sobě)
      černé vrány leží
(se zobáky k nebesům sto pražských věží)
      vyplavené z moře
(vlnami zpěněné povzdechy hoře)

      hnijem si
      a na odliv čekáme

(o závod s tichem, psi jakkoliv nejsme)

      čekáme až nám čas
      přinese možnost
      jarním květům barvu zase dát

(Et in Spíritum Sanctum, Dóminum… nejméně nastokrát)

Dělníci bulváru II.

  • Ivan Ducar, diskuze iHNED.cz
    Nástup bulváru
    Taky si vzpomínám, kdy přesně zabodnul svůj dráp pokleslý bulvár do širšího společenského povědomí – bylo to v prvním(?) roce vyhlašování cen TýTý, bavičem roku se tehdy při nominaci Polívky, Kaisera a Lábuse stal jistý servilní moderátor obyčejné televizní soutěže, jmenoval se Jan Rosák. Po vyhlášení vítěze následoval střih do publika na tváře těch herců… no to byl skutečně boží pohled :) , lidé u televizních obrazovek si uvědomili, že na české scéně se něco zásadního mění, přicházela ruka trhu a všelijací ti frackové, co hledali zlaťáky, jedno kde a jedno za co.

Dělníci bulváru I.

  • Karel Šindelář, diskuze iHNED.cz
    Pohoršení jsem trochu nechápal
    Bulvár dělá to samé, co provozovatelé automatů, výrobci cigaret nebo pornostránek. Dává lidem to, co chtějí a příliš neřeší, co to vlastně je. Když to nebude dělat Novotný nebo Ringier, bude to dělat někdo jiný. Víc než o vydavatelích to vypovídá o těch, co to čtou. Pokud by většina lidí poptávala operu, tak nejlepší operu bude vysílat TV Nova. Není chybou Novy, že většina lidí poptává… no, to co Nova vysílá.


Buran patří na společenskou výspu
Asi tedy bude správné nenazývat uměním (ani v uvozovkách) kdeco, aby nedocházelo k omylu při výběru a například nenazývat bulvárem obyčejnou žumpu, nenazývat filmovou komedií obyčejnou buranskou zábavu. Od toho tady funguje kritika, zasvěcený knihkupec, veřejnoprávní média, internetová diskuze – ta především, mezi lidmi je spousta zdravého rozumu a nepokřivených názorů, které není snadné zviditelňovat bez vynakládání finančních prostředků na vyšší levely reklamy.
Zaujmout musí především samotné dílo, poslední dobou se často přihodí, že promotion je obyčejná nafouknutá bublina, zveličuje kýč. Takže není dobře, pane Nový, aby nádeníci s omezenými schopnostmi měnili hranice vkusu, ambiciózní burany je třeba vytěsňovat na okraj společenského života, aby neohrožovali kulturní tradice.

Komenty, sloupky, PR

Někdo tomu říká glosy, jiný fejetony, eseje, úvahy, kritiky, hejty… asi mají pravdu všichni, rozdíly nám vtloukají do hlavy, ale podle mě to jsou obecně KOMENTY, není to zas tak pouliční výraz, protože má původ v anglickém pojmu comment, comments, commentary, commentation bla bla bla :) … a Komenský by pojem komenty nejspíš taky schvaloval. Některé komenty dávají smysl i mimo prostředí a okolnosti, za kterých vznikly, jsou nadčasovější, budu jim říkat sloupky.

Lyryk

  • Lyryk, postmoderní básník a jeho dílo
    urvisu: tady tvůj komentář zastiňuje moji báseň, už dlouho jsem se nad sebou tak dlouho nezasmál .)


Básník odložil přetvářku a již zcela záměrně pracuje se svými psychickými defekty, upustil od jejich stále marnějšího zakrývání, rozlámal dlahy z otevřených zlomenin, serval obvazy z mokvajících ran, vysadil léky, odložil slepeckou hůl, odpojil kolostomii a vytáhnul všechny cévky a kanyly z těla. Kulhající, zmrzačený, ale svobodný vyráží s kloboukem na drobné k prvnímu nároží, pozvedá ruce k nebi a s andělíčkem na těle, zarostlý, zesláblý, zpustlý a bosý, krášlený sněhovými vločkami vydává nesrozumitelné svědectví o svém poslání. Byl to umělec, nelze pochybovat, nikdo jiný by neodešel zemřít na náměstí. Každý orgán v těle již funguje samostatně, bez ohledu na ostatní, občas se stane, že žaludek tráví, zatímco srdce nebije.

(TIP jako drobné do klobouku)

Whitesnake

  • Whitesnake, lyrický básník a jeho dílo
    Tak mi vysvětli, Ur, tu polarizaci… VT Marvin tomu s klidným svědomím říká výblitky.


Dobře, dopiju kafe – probudil jsem se po noční – a pustím se do odstavečku.

A ještě než dopiju, Mr. Whitesnake – VT Marvin není básník jako přírodní druh a dost dobře nevidí prameny a spodní proudy, ze kterých vytváří své řeky a protrhává hráze k lidským srdcím Mistr poezie, mág, pro něhož neexistují jiná než vlastní pravidla hry, který odmítá plytkost, který odmítá žít jako grafoman a chrlit snadná a pro široké publikum přijatelná klišé. Básně vyžadují zvláštní, poměrně vzácný typ vnímavosti od autora i od čtenáře. VT Marvin ocení Tvoji schopnost předložit text opatřený dokonalou konvenční slupkou. Těmi slupkami lze potěšit každého bez rozdílu, líbivé slupky lze vytvářet na přání, líbivé slupky rozdává Santa Klaus lidem, kteří pro vnímání magie veršů nebyli zrozeni. Skutečné básně pod slupkou píšeš jen pro své vlastní bratry a sestry, nejkrásnější obrazy nestvořili karikaturisté, dokonalou hudbu nenapsali hitmejkři, skutečnou krásu nevidí každý, prameny a spodní proudy se musí umět vidět, být na ně citlivý jako proutkař, teprve řeky jsou každému na očích, tečou v korytech, na povrchu, řeky jsou na mapě, najdeš je i bez virgule. Vidět některé příčiny krásy se nelze naučit, s tím se tvůj čtenář musí narodit jako přírodní druh. Pod líbivou slupkou dokážeš Ty, Mr. Whitesnake, ukrývat mimořádné spodní proudy… a proto existuje ta polarizace… a proto jseš i nejseš na světě sám. To je každý den jiné. Dopil jsem to kafe :)

Ichtiandris Orbis Terrae

Patřit do znamení ryb
zatajit dech a klesnout na dno moře
a přes temný modrý sloup hledět vzhůru
na hvězdy plující po hladině
jako by tam byly
a vytvářely souhvězdí

Narodit se bez chyb
nepoznat pech ani hoře
nořit se stále hloub za tónem píšťaly z kůru
jindy jen splývat líně
malovat podmořské víly
přemýšlet jenom tak, o štěstí

… jde takhle žít?