O májovém dešti

(1986)

Mezi kapkami jarního deště
několik paprsků jarního slunce
polechtalo mně na tváři
když s kapkami do kypré půdy
stékaly i moje slzy
Jako nezadržitelná slovíčka pravdy
draly se mezi řasami dnešního dne

Bylo mi smutno a přesto jsem cítil
že daleko na dosah mé ruky
neviditelná pro mé oči
jseš kopretinou v trávě u louky
jejímiž cestičkami tě najdu
a v blankytu očí tvých okvětních lístků
naděje, láska i touha má vzklíčí.

S vlhkými vlasy stojím
mezi lidmi s pocity psance
pro slzy deště nevidím na nebe

A tak nevím
mrkám pro paprsky slunce
anebo, lásko má, pro Tebe?