Slzy a krev

Pár veršů, kterých jsme se dopustili při komunikaci přes ICQ. Kousek Ty, kousek Já, volně se proplétaly s textem, jak nám to přišlo pod ruku… tady jsou

Řekni něco hezkého… ze sebe
Slzy a krev…
je to dostatečně hezké?
Slzy a krev
rodí se z plev
Ukápne, vsákne se
navždy se rozplyne…
jenom ta bolest – Ta
po nich zůstane
K slzám a krvi
patří i dech
hluboký, smířený
na oknech
Někdy i dech natrvalo
zastaví se
to potom, když osud již
sám sebe neunese
Okna jsou průhledná
bolest je bezedná
je dokonáno…

slzami, nožem a krví.

Na břehu jásají živí
v peřejích bezvládní mrtví
ďáblům a andělům rozprodáno

Těla a duše
letí jak z kuše
míří si dolů
míří si nahoru
nad vějičky stvolů
pod víka z mramoru

Není už proč
nadechnout se
okna, co zprůhledněla
ke spánku rozbila se
Podej mi ruku
ať můžeme jít
každý svou cestou
temnou a světlou 
Vprostřed všeho,
budou stát Oni,
milí i bezohlední
Přes jejich hlavy
vidím tvou rosu
na okamžik slávy
celý se třesu

(Mám jednu ruku dlou-hou)